Osmikráska

Po návratu z Helsinek jsem zjistila, že psaní blogu mi tak trochu chybí a že mám stále spoustu zážitků, které by stály za publikování. Proto jsem se rozhodla, že založím nový blog a nazvala ho Osmikráska. A o čem bude? O zážitcích z mých cest a z výletů, povídání o sportech, které mě baví, o filmech, které mě zaujaly, divadelních představeních, zajímavých knížkách a dalších věcech působících proti nudě a všednodennosti. Jednoduše o cestování a kultuře. Doufám, že bude tento nový blog pro vás inspirací a pro mě motivací pro vyvinutí nějaké smysluplné aktivity.

Můj nový blog: osmikraska.blogspot.com

Kris

Model Sluneční soustavy

V okolí kampusu se nachází jeden velmi zajímavý projekt - model Sluneční soustavy v měřítku 1 : 1 000 000 000. Jednotlivé modely planet a Slunce jsou rozmístěné po okolí tak, aby jejich velikost i vzdálenost od Slunce odpovídala rozměrům ve vesmíru. Model Slunce má průměr 140 cm a je umístěn ve výšce 50m nad mořem. Nejmenší planeta Merkur má pouhých 4,9mm. Model se rozprostírá na ploše několika km čtverečních.

Jako první jsme zcela náhodou objevili model planety Uran v přírodní rezervaci Laajalahti. Poté jsme na ostrově Lehtisaari našli model Neptunu.

Nakonec jsme se vydali hledat také model Slunce a planety Merkur, Venuše, Země a Mars. Tyto planety jsou blízko u sebe, ale ve větší vzdálenosti od kampusu. Největší planety Jupiter a Saturn jsme bohužel neviděli.

Fotky jsou tady.

Fotky z Laponska

S opravdu velkým zpožděním dodávám fotky z obou výletů do Laponska.

Ten první jsme absolvovali s Frantou, Hráňou a Michalem. Přijeli za námi autem. Po prohlídce Helsinek a okolí jsme vyrazili na sever. Navštívili jsme národní park Urho Kekkonen, ležící 300 km za severním polárním kruhem. Přespávali jsme v chatkách, které jsou stále otevřené a kdokoliv jde okolo jich může využít.
Na chatkách jsou k dispozici parádní sekyrky, nařezané dříví, plynové vařiče s plynovými bombami, trocha nádobí, hasicí přístroje a další vybavení, které by v čechách nevydrželo ani jednu sezónu :-(. Vodu na pití jsme brali z potoka nebo ji získávali táním sněhu.

Úžasný bylo, že bylo téměř pořád světlo (v noci se jen trochu zešeřilo), a tak jsme mohli klidně udělat výpravu na kopec ve dvě v noci :-).

Samozřejmě jsme také nemohli vynechat turistickou atrakci Laponska - vesnici Santa Clause, která leží přímo na polárním kruhu.

Přestože byla polovina května, tak nás překvapily teploty kolem nuly a sníh.

Nazpátek jsme se vraceli přes Švédsko.

Ve Stockholmu jsme se potkali s Týny rodiči, kteří sem přiletěli o den dřív. Kluci pokračovali do Čech a my se vrátili s rodiči trajektem do Helsinek. Po opětovné prohlídce Helsinek a kampusu jsme zamířili podruhé do Laponska.

Tentokrát jsme jeli vlakem do Rovaniemi. Byl to pro nás docela zážitek, protože jsem cestovali v lůžkovém voze. Měli jsme kabinku s palandou. Bylo tam dokonce i povlečení a malé umyvadlo.

V Rovaniemi jsme si půjčili auto. Po nezbytné zastávce v Santa Klaus vesničce a focení na značce polárního kruhu jsme se vydali na pronajatou chatičku v lese u jezera.

S úspěchem jsme našli klíčky schované na okně. Následovaly dva výlety do největšího finského národního parku Oulanka a na zpáteční cestě do Rovaniemi jsme prošli ještě krátký okruh Luontopolku.


V Rovaniemi jsme vhodili klíčky od auta do malé schránky ve dveřích (mimochodem klíčky by bylo možné bez problému vyšťourat...) a vyrazili zpátky vlakem do Helsinek. Narozdíl od minulé výpravy před týdnem bylo tentokrát sluníčko, pouze zbytky sněhu a nádherných 15°C.

Při obou návštěvách Laponska jsem potkávali u silnice sobi. Jsou to polodomácí zvířata, která se pěstují pro maso. Jsou ochočená a proto se příliš nebojí lidí ani aut. Nejednou jsme je potkali na silnici a museli zastavit a počkat, až pomalu odkráčí na stranu. Samozřejmě jsme toho vždycky využili pro focení.

Za zmínku stojí také silnice. Jsou široké, upravené a přitom téměř bez provozu. Řídit po takovéto komunikaci je zážitek sám o sobě.

Fotky z prvního výletu do Laponska najdete tady.

Fotky z druhého výletu do Laponska najdete tady.

Poznámka: V Santa Klaus vesničce jsem se dozvěděli jednu zajímavost. Polární kruh ve skutečnosti není v místě, kde je ve vesničce nakreslen. Jednak v době, kdy se vesnička stavěla, nebyla měření pomocí GPS tak přesná, ale hlavní důvod je jinde. Severní polární kruh mění během let svoji polohu až o několik kilometrů! Takže Santa Klaus vesnička je opravdu jen turistická atrakce ;-)

O prvních dojmech po návratu a cestování po Laponsku

Nestíháme, takže jen stručně:

Jsme zpátky v Čechách. První dojmy: Praha je nádherná. Je tu teplo, příjemný ruch a v noci tma! K jídlu vepřo knedlo zélo a dobrej chleba. Doma televize a z rádia zní čeština. Hospoda se zahrádkou na každém rohu, placené parkování a nový Lidl 500 m od baráku. Na ulici staré tramvaje s milým cinkáním. Metro jezdí do Letňan. Ve škole je narváno a všude se zjevují staří známí. Lidé se dívají do očí a jsou nezvykle usměvaví - možná je to tím pěkným počasím.

Poslední dva týdny v květnu byly ve znamení cestování po Finsku. Byli jsme v Laponsku a navštívili dva největší národní parky. Viděli jsme soby, polární lišky, koroptve a zajíce. Byli jsme 300 km za polárním kruhem, zažili jsme sníh i krásné jaro a bílé noci. Spali jsme na sněhu ve stanu v letních spacácích, přespávali ve volně přístupných chatkách, strávili pár dní v příjemném srubu u jezera. Chodili jsme v sobích stopách, bořili se po kolena do sněhu a udili se v chatce postavené na principu týpý. Zuby jsme si čistili v potoce a pili roztátý sníh. V kadiboudách jsme místo airwicku používali březovou kůru. Koupali jsme se v potoce, když se pod náma probořil sníh nebo když jsme sklouzli z úzký lávky. Lezli jsme po skalách a pozorovali, jak se o ně voda rozbíjí. A spoustu, spoustu, dalšího.

Až najdeme chvilku, tak napíšeme víc. Taky se můžete těšit na spoustu fotek. Pobyt v Helsinkách už máme za sebou, ale tenhle blog stále žije a určitě ještě přibyde pár článků. Jsme plni dojů (pozitivních i negativních), takže psaní rozhodně není u konce.

Prázdniny!

V úterý jsme napsali poslední zkoušku (na výsledek se neptejte, bude nejdřív za měsíc), ve středu a ve čtvrtek vyřídili papíry a teď už máme konečně volno. Očekáváme příjezd Franty, Koťáka a Hráni. Teď jsou prý v Tallinu. V neděli vyrážíme společně na trip do Laponska za polární kruh. Vypadá to, že se tam ještě stále drží sníh, zatímco tady na jihu v Helsinkách je už nádherné jaro.

Skanzen na ostrově Seurasaari

Jelikož už za několik dní pojedeme do Laponského národního parku, řekli jsme si, že bychom měli trochu protáhnout nohy, aby to pak nebyl takový šok. Vydali jsme se proto na ostrov Seurasaari vzdálený asi 6 km od kampusu.

Cesta byla příjemná, přestože vedla podél silnice. Museli jsme přejít přes ostrovy Lehtisaari a Granö a zpět na pevninu. Teprve odtud vedl most na ostrov Seurasaari.

Jakmile jsme dorazili k cíli naší cesty, zmocnila se nás únava. Našli jsme si proto pěknou skálu na břehu moře, nasvačili se a lehli si na chvíli k odpočinku. Společnost nám dělala jedna labuť, pár racků, vrána a pavouček. Posilněni a odpočati jsme se vydali na průzkum do nitra ostrova.

Za chvíli jsme objevili první dřevěné domečky skanzenu. Všechny stavby ve skanzenu jsou originály přenesené na tento ostrov z různých částí Finska. Kromě obyčejných chatiček je zde k vidění také velký mlýn, kostel, loděnice, farma a mnohé další zajímavosti.

Zpáteční cestu jsme už absolvovali raději autobusem.


Fotky si můžete prohlídnout tady.

Neptun na ostrově Lehtisaari

Dneska jsem se vydali hledat planetu Neptun. Jestli nevíte o co jde, tak si přečtěte předminulý příspěvek. Našli jsme ji na ostrově Lehtisaari kousek od kampusu.

Na ostrově jsem také objevili místo, kde se hrál paintball a cestou jsme viděli spoustu létacích balónů. Nejhezčí byly ty červené.

Fotky najdete tady.

Wappu

Wappu je jeden z největších a asi i nejoblíbenějších svátků ve Finsku. Několik dní před prvním májem lidé vycházejí do ulic a do parků a slaví příchod jara. Studenti grilují a popíjí po celém kampusu i v Helsinských parcích. Každý den jsou pořádány párty, večírky a sauny.

Je to svátek především studentů, kteří v těchto dnech chodí oblečení v tzv. overalech. Overaly vypadají trochu jako montérky. Jsou červené, modré, bíle, černé i růžové. Každá fakulta má totiž svojí barvu. Na tyto studentské "uniformy" se přišívají nášivky koupené na večírcích pořádaných během roku. V teplém období se vrchní část obleku sroluje k pasu, aby nebylo takové horko.

30.5. svátek vrcholí. Pokud si to prváci zaslouží (sběrem bodů za návštěvy večírků, školního muzea a pod.), dostanou čepičku, kterou si smějí poprvé nasadit 1.5. Činí tak obvykle hned po půlnoci a slaví do rána. Nejen tito prváci, ale i studenti vyšších ročníků a absolventi včetně babiček si prvního máje nasadí tuto krásnou bílou čepičku.

Takže Hyvä Wappua aneb pěkný první máj.

Pár fotek z kampusu si můžete prohlídnout tady

Villa Elfvik a planeta Uran

Odpoledne jsme se vydali opět do přírodní rezervace Laajalahti a tentokrát došli až k vile Elfvik (cca 3 km od kampusu). Kavárna byla sice kvůli Wappu zavřená, ale i tak se nám tam moc líbilo. Představte si, že ta vila má 5 komínů!

Šli jsme si prohlídnout okolí a kromě betonového mola, dřevěné vyhlídky a ptačí rozhledny jsme narazili na pozoruhodný projekt. Jde o model sluneční soustavy v měřítku 1 : 1 000 000 000. Jednotlivé modely planet a Slunce jsou rozmístěné po okolí tak, aby jejich velikost i vzdálenost od Slunce odpovídala rozměrům ve vesmíru. Model Slunce má průměr 140 cm a je umístěn ve výšce 50m nad mořem. Mělo by být vidět od každé planety. Nejmenší a nejvzdálenější planeta Pluto má průměr pouhé 2 mm a je vzdálená od Slunce asi 6 km. Podle oficiální stránky se ale Pluto ztratilo (údaj z roku 2004). My jsme u vily Elfvik objevili planetu Uran. Tento model je asi nejhezčí, protože je jako jediný umístěný v altánku.



Domů jsme přišli jaksepatří uchození a hladoví, ale procházka stála za to.

Víc informací o modelu sluneční soustavy.
Oficiální stránka přírodní rezervace Laajalahti.

UFONI ve Finsku :-)

Tak si tak sedim na balkóně, poslouchám hudbu (U2) přicházející z domu na protější straně ulice a kochám se pohledem na noční oblohu.

Najednou vidim červený světýlko, který letí dosti rychle. Řikám si: "No vida, GPSka!" Vstanu, a du se podívat z maličko lepšího úhlu.
Světýlkou znenadání mění směr letu o 90° a pokračuje stejnou rychlostí. Řikám si: "No vida, UFOni!" :-)

Možná to bylo něco jinýho, ale mě vůbec nenapadá, co by to mohlo být. Letadla blikaj, tohle svítilo. Navíc letadla neudělaj v mžiku změnit směr letu o 90°. Podotýkám, že tahle změna byla fakt okamžitá - nebyl tam žádný oblouk, který by udělalo např. letadlo. Družice pokud vim neměněj směr letu vůbec. Tak nevim.

Máte někdo tušení, co by to mohlo bejt jinýho, než marťánci? :-)

T.

Oheň a západu slunce nad mořem

Včera večer jsme si opět udělali ohníček. Tentokrát se k nám přidali i Tomáš s Innou.

Po minulé zkušenosti s mokrým dřevem jsme po cestě sebrali pár vyhozených suchých prken. Vypadala, že budou dobře hořet - a taky že jo. Oheň byl rozdělán během chvilky (možná taky díky celkem slušné zásobě novin).

Ohniště, u kterého jsme byli minulý týden, bylo obsazené. Museli jsme proto jít k jinému, sice vzdálenějšímu, ale o to hezčímu tábořišti s překrásným výhledem na západ slunce nad mořem. Měli byste vidět ty nádherné barvy oblohy zrcadlící se v hladiny.

Po chvíli přišla skupinka studentů. Kousek od nás si postavili takový ten malinkatý zahrandní gril. Musím vám říct, že oproti našemu ohni to byla asi docela nuda. Měli tam tmu a zimu a celou dobu postávali kolem toho tmavého nic uprostřed. Když grilování, tak pořádné, jako bývá na Strahově ;-)

Na ohni jsme si udělali párko-buřty a opekli chleba s hořčicí. A nakonec i ty brambory v popelu se nám tentokrát povedly.

Na závěr jsme slavnostně spálili pár papírů, které jsme za těch pár měsíců nasbírali, ale které nechceme táhnout domů (jako třeba účtenky, obálky, mapy nebo prospekty).

Akce se protáhla až do půlnoci, což byl docela slušný čas na to, že jsme začínali v sedm večer.

P.S. Ty fotky nejsou ze včerejška. Včera byl ten západ slunce ještě krásnější a hlavně barevnější.

Na balkoně

Modrá obloha a sluníčko nás dneska vyhnalo ven. Udělali jsme si sezení na balkoně a dali si oběd pod širým nebem. K tomu jsme pustili pohodovou hudbu a prostě si užívali jara. Bylo to fajn. Po obloze pluly balóny a letali racci, na borovici seděly sýkorky a občas se odvážily zobnout něco z krmítka vedle nás.

Na střeše

Vypadá to jako piknik, ale není to piknik. Co to je? Finové si na střeše našívají na své overaly (takové ty školní uniformy) nášivky, pořízené nejspíš na nějaké párty.

Článek o studentech a overalech tady.